Přemysl Votava se v článku https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Premysl-Votava-Lidice-667021 rozepisuje o Lidicích, Ležácích, opomíjí však Bernartice a Rovensko pod Troskami.
Lidický pomník 82 popravených dětí od sochařky Marie Uchytilové vhání slzy do očí s otázkou, čím se ty malé děti provinily? Po dětech zůstaly dopisy, kde prosí o kousek chleba, „... třeba jen ten pro králíky.“
Města se rozzářila, na náměstích stromečky, popíjíme punč, grog. Vše je třpytivé, voňavé, děti zpívají koledy. Páni primátoři, starostové, konšelé chudším spoluobčanům rozdají rybí polévku s chlebem. Nikdo nebude...
Všechno to začalo sdělením pana premiéra, že nás důchodců je moc, dětí zase málo a že důchodový účet to neunese. Jsem tím viníkem, státní kasu tuneluji již osmnáct let.
Ta zpráva mě zděsila. Scházela jen fotografie českých plačících děti, které mají hlad. Neprožíváme žádná válečná léta, ani doby předválečné krize a ani dobu Protektorátu.
Česká republika má státní svátek. 28.října slavíme Den vzniku samostatného československého státu. Děti mají prázdniny, zaměstnanci volno, supermarkety mají zavřeno. Chalupáři spěchají na chalupy, jen ti zapomnětlivci...
Bylo, nebylo…. České pohádky, či báchorky, mají staletou tradici již od doby Boženy Němcové, Karla J. Erbena. Děti i dospělí je zbožňovali, zejména v době, kdy televizní obrazovka nás ještě neznásilňovala.
14.červenec. Za první republiky, ale i v době poválečné, to byl slavný den, vlály prapory, politici měli své žně. Slavná husitská tradice byla staletou pýchou naší historie, proto i my děti jsme prožívaly školní představení...
Děti mají prázdniny, zaměstnanci volno, supermarkety mají zavřeno. 28. říjen je nejvýznamnější státní svátek, den zrození Československa. Mladší generace o událostech, které se staly před 101 lety, už toho moc neví, vlajkou...
Lidice 1942, francouzský Oradour 1944 a tisíce dalších postihl stejný osud za druhé světové války, byly vypálené a vyvražděné. Za německou mstou, zvěrstvem zůstaly tisíce obětí, včetně žen a dětí. Před 50 lety obdobný osud...
Kráčíme Prahou a jen malé mosazné kostky v chodníku, nám připomínají naše židovské spoluobčany. Za německé okupace mizely celé rodiny, mizeli sousedé, mizeli lékaři, advokáti, obchodníci, mizely ženy, děti. Vlaky je...