Nekonečné délky soudních sporů, nespravedlivé výroky soudů, věznice opět praskající ve švech. Někteří zákonodárci se domáhají, aby se jejich platy od příštího roku upravily podle úpravy platů státních úředníků.
Zákonodárci by si konečně po třiceti letech od sametové revoluce mohli uvědomit, že právní stát má jednoduchá, ale přísná pravidla. Utvořit kapitalistický stát se podařilo. Ale k právnímu státu máme pořád daleko.
Moderní stát musí využívat všech prostředků, aby pro občany zajistil příjemný a pohodlný život. Omezení, která stát ukládá občanům, nesmí porušovat základní občanská práva.
Každý demokratický stát je založen na třech samostatných pilířích. Je to moc zákonodárná, moc výkonná a moc soudní. Vztahy mezi nimi jsou definované v Ústavě.
Principy demokratického státu by měly být zřejmé alespoň předsednictvu každé politické strany. Právní stát má uspokojovat potřeby každého občana. Naše republika není právním demokratickým státem.
Bez pravdy nebude spravedlnost. Naše vládní i opoziční strany si s interpretací Ústavy nedělají velké starosti. Místo spravedlivého státu, máme stát řízený soudním systémem, který platil v totalitě.
Úvaha pro poslance a senátory. Dvacet pět let po sametové revoluci nemáme právní stát. Ekonomicky se nám daří dobře, ale jsme slepí ke křivdám, které se dějí našim spoluobčanům.
Můj komentář k rozhodnutí soudce Paclíka ve věci náhrady soudních nároků K. Gottovi, nechává „občany s právnickým vzděláním“ v přesvědčení, že občan Januška si nemohl přečíst zdůvodnění rozsudku, proto nemůže mít...
Zákonodárci po sametové revoluci odbourali zásadní vztah mezi dětmi. Socialismus (ne že by se mi po něm stýskalo) malým dětem vštěpoval, že občané jsou si rovni.