Nezávislost soudců je dovedena až k nezávislosti na zákonech, Ústavě i mezinárodním právu. Soudci jsou nepostižitelní a svévole je častým principem rozhodování našich soudů.
Pokud znění zákonných předpisů umožňuje „osobám s právnickým vzděláním“ ždímat z občanů a ze státní pokladny nemalé finanční prostředky, těžko lze nápravu očekávat.
Stát má být řízený minimálním počtem pracovníků. Povolební jednání v roce 2013 dospělo k uzavření koaliční smlouvy tří subjektů, které mají v parlamentu většinu.
Dodržování Ústavy je podmínkou k tomu, aby v zemi vládla spravedlnost. Pouze osobní zodpovědnost soudců, zákonodárců a státních úředníků může z republiky učinit právní stát.
Na rozhodnutí pléna Ústavních soudců by měli jednotliví Ústavní soudci reagovat. Soudci, kteří nesouhlasili s výrokem pléna, se musí vzdát soudcovské funkce.
Každá profese odpovídá za své případné chyby a omyly, s výjimkou soudců a státních zástupců. Soudci a státní zástupci chyby nedělají, jenom hájí právní názor. Samozřejmě s nárokem na odměnu.
Jednání podvýboru sněmovny vedeného P. Blažkem (ODS) o nezávislém rozhodování soudců je problematické. Nezávislé rozhodnutí soudce může být nespravedlivé, protože morální hledisko soudce může být pokřivené.
Můj komentář k rozhodnutí soudce Paclíka ve věci náhrady soudních nároků K. Gottovi, nechává „občany s právnickým vzděláním“ v přesvědčení, že občan Januška si nemohl přečíst zdůvodnění rozsudku, proto nemůže mít...
Nejvyšší správní soud (NSS) se podle nového předsedy Karla Šimky v uplynulých měsících nesnažil vládě říkat, jak má řídit pandemii, žádal jen dodržování zákona. Trval například na přiměřeném odůvodnění...